Oba tam stáli spolu. Tiše, skoro ani nedutali. Ani jeden z nich nechtěl narušit kouzlo okamžiku. Věděli, že to za chvíli přijde, ale zatím vyčkávali. Drželi se za ruce, cítili, jak jim oběma vlhnou vzrušením. Mladík otočil hlavu a podíval se kradmo na slečnu vedle sebe. Moc se mu líbilo její nahé tělo, nechtěl se však chovat nezdvořile. Ona vytušila, že ji pozoruje, jen sklopila oči, stále se před ním styděla. Přesto se nepokoušela zahalit. Dávala na obdiv vše, čím ji příroda obdařila. Když už kývla na ten bláznivý nápad se spolu vykoupat, jen tak oba nazí, věděla, že už to musí dotáhnout do konce. Mladík raději odvrátil oči, podíval se před sebe, chtěl si užít to něžné napětí a současně potlačit vzrušení, které jeho tělem procházelo. Tak pojďme už…
Stoupli si na kraj obří sklenice, naplněné do dvou třetin bílým vínem. Pokrčili se mírně v kolenou a připravili se ke skoku. Stále se drželi za ruce. I v této bláznivé situaci, kdy se spolu vrhají po hlavě vpřed do číše vína, si chtěli být nablízku, jak jen to šlo. Hoplasa… Víno se rozstříklo na všechny strany, pár doušků se převalilo přes okraj. Po okrajích sklenky stékaly nazpět slzy voňavého moku s charakteristickou viskozitou. Mladík se slečnou už téměř narazili na dno, taktak se jim podařilo prohnout a sklouznout vzhůru po zaobleném dně sklenice. V kouzlu okamžiku se se stále otevřenýma očima dívali kolem sebe, optika zaobleného skla vše zvětšovala… Mladík se otočil ke slečně, spatřil, jak se jí ňadra dmou vzrušením. Usmál se na ni, ona mu to opětovala. Byť to byl jen mžik, co trvalo jejich potopení pod hladinu vína, oběma to připadalo jako věčnost… Poté, co se jim hlavy dostaly opět na vzduch, mladík dívku objal a políbil. Kolem jejich úst cítil onu podmanivou chuť vína. Lehce nasládlou, se spoustou tropických tónů, nejvíce snad banánů, lákajících si víno užít spolu ve dvou. Víno doposud málo známé odrůdy Souvignier gris…
V neposlední řadě pak viněta musí i nalákat, přitáhnout pozornost. Když to vinař podcení, koupíte si raději vedlejší lahev v pestrém kabátku než tu jeho omšelou, nevýraznou šedou myš… Toto všechno mi prolítlo hlavou, když jsem se dostal k lahvi pro mne doposud neznámého vinařství Klučov, nacházejícího se kousek za Prahou, mezi Českým Brodem a Poříčanami. Že netušíte, že se tu na vinicích pěstuje víno? Však ani já do té doby o tom nic nevěděl… Přitom je zajímavé, že se jedná o místo, kde historicky vinice již byly od čtrnáctého století, záznamy o výrobě vína se dají dohledat až do poloviny devatenáctého století. Kdo je trochu znalý, tak ví, proč to skončilo. Ochlazení podnebí, révokaz a koneckonců i průmyslová revoluce a s ní spojený odliv obyvatelstva do měst…
O obnovu vinic se postarala rodina Šinkových. Oba manželé s dětmi se do Klučova přistěhovali v roce 2012 z jižní Moravy a od roku 2017 zde provozují své rodinné vinařství. Doposud hospodaří na třech vinicích o rozloze téměř šesti hektarů. Nově vybudovali sklep jak pro výrobu vín, tak i pro pořádání degustací. V nabídce mají devět odrůd vín, ale tento výčet nebude ještě konečný. Orientují se jak na klasické odrůdy, jako je například Ryzlink rýnský, Sauvignon, Veltlínské zelené, Pinot Noir, Zweigeltrebe, Modrý Portugal, tak na moderní PIWI odrůdy, jako jsou třeba Hibernal, Cabernet Cortis nebo již zmíněný Souvignier gris. Ochutnal jsem, jde o líbivé víno, možná s trochou cukru navíc, ale pokud se budete s někým milým chtít ponořit pod hladinu vína ve skleničce, určitě neuděláte chybu.
Vracím se tedy na začátek mého textu, kdy jsem se nechal unést hezkou vinětou od akademické malířky Galiny Miklínové. Podobně originální jsou i na ostatních lahvích, kdo si koupí celý sortiment vinařství, vytvoří si vlastně svou malou galerii poutavých kreseb. Příběh si k nim však už musíte dodat sami. Třeba takový, který mě napadl, když jsme víno ochutnávali u nás doma. Jde přece o to se u vína bavit. A třeba právě u takových vín, jako jsou ta z vinařství Klučov…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat