Tak už to tu máme zase. Koronavirus dal o sobě znovu vědět, a to ještě ve větším rozsahu než na jaře. Nikdo z nás si nechtěl připustit, že se opět budeme muset omezit ve všem, co děláme. Jak v práci, tak i v tom ostatním, například ve víně… Měli jsme s Jardou vyhlídnuto několik zajímavých ochutnávek vín ze všech koutů světa, ale co naděláme. Postupně nám přicházela oznámení, že se degustace jedna za druhou ruší. Nezbývá než to respektovat, určitě nedáme viru příležitost nás porazit, ale přece jen, bude nám to objevování nových vín chybět.
Někdy stačí málo. Potřebovali jsme si s Jardou něco spolu v centru Prahy vyřídit, ideální se k tomu na chvíli někde posadit. Tuhle to nebylo ideální, tam zase neměli víno, které bychom si ve skleničce k tomu mohli dát. Nakonec jsme skončili ve vinném baru Vinograf. A to doslova. Posadili nás přímo k barovému pultu z masivního dřeva. Když nic jiného, měli jsme všechna nabízená vína tak říkajíc na ráně. Navíc zde byl stále přítomný ochotný personál, který k ochutnávaným vínům dokázal podat řadu zajímavých informací. Když už jsme přišli o řízené degustace, postarali jsme se aspoň o jednu neřízenou…
K prvním vzorku dal tip Jarda. Už delší dobu měl zájem ochutnat vína jednoho z moravských autentistů, čejkovického Petra Kočaříka. Hospodaří tam na dvou hektarech vinic, na kterých využívá pouze prostředky povolené v biologickém vinohradnictví. Jeho vína po delší maceraci kvasí spontánně a většinou leží na kvasnicích v dubových sudech bez síření dlouhé měsíce. Vína většinou před lahvováním nečiří ani nefiltruje. Zakládá si na tom, aby si vína zachovala svou přirozenost danou terroirem.
Ochutnali jsme od něho Chardonnay. Do skleničky jsme dostali víno sytě žluté, až zlaté barvy. Ve vůni bylo patrné, že půjde o víno, které se odlišuje od běžné moravské nabídky. Hodně výrazné odrůdové aroma žlutého zralého ovoce a medu, současně bohatě doplněné vanilkovými tóny díky zrání v dřevěném sudu. Chuť pak byla stejně jako vůně intenzivně medově ovocná s doprovodem vanilky končící v hřejivé dochuti charakteristické pro velká vína.
Pro další vzorek jsem sáhl kousek vedle, do Velkých Bílovic. Mám tam řadu oblíbených vinařů, nicméně jsem se stále nedostal k ochutnávce vín od Františka Zapletala. Když jsem si teď v posledním čísle Wine & Degustation s ním přečetl zajímavý rozhovor, rozhodl jsem se tuto situaci napravit. A povedlo se. Do sklenky jsem dostal jeho známkové víno z lahve magnum pod názvem Shisar, z ročníku 2016. Jde o červené cuvée, kde přes padesát procent pochází z odrůdy Cabernet Sauvignon, dále je třetina tvořena odrůdou Zweigeltrebe a zbytek pak doplňuje Alibernet. Tím, že zraje v barikových sudech, dostává i přes svou patrnou ovocitost plné tělo. S víny typu Bordeaux si ho nespletete, ale na Moravu je hodně povedené. Ze zmíněného rozhovoru s vinařem vím, že si na plných červených vínech zakládá, toto se mu rozhodně povedlo.
Následující zastávka směřovala o kus níže, do rakouského vinařského regionu Burgenland. V této oblasti i v sousedním Maďarsku hospodaří již pětadvacet let vinař Uwe H. Schiefer, který si rovněž zakládá na výrobě dobrých červených vín. Ochutnal jsem jeho Frankovku pod názvem Pala s dodatkem Woller, kde hrozny byly sklizeny právě na stejnojmenné maďarské vinici Woller. Naopak Pala je maďarský název pro břidlici, která je pro půdu vinice charakteristická. Ta výrazně ovlivnila i chuť vína, bylo na jedné straně ovocně svěží, na druhé obsahovalo náznaky grafitu, bezu, vavřínu a břidlice. V přetrvávající dochuti byly patrné tóny pepře a slané minerality.
Naši ochutnávku jsme s Jardou zakončili jedním povedeným francouzským vzorkem. Aniž bychom o to usilovali, dostali jsme do sklenky červený vzorek vína, z jednoho mladého projektu vinařství Domaine Bousquet. Před časem jsme oba propadli vynikajícím červeným vínům z jejich argentinských vinic, tentokrát víno pocházelo z jejich původní domoviny, z Roussillonu, konkrétně z vesnice Estagel, severně od Perpignanu, poblíž hranic se Španělskem. Místní projekt výroby vín zde nazývají Immortelle (slaměnka, květina, co zde roste ve vinicích), přičemž tento název nesou v záhlaví i jednotlivá vína.
My jsme ochutnali červené cuvée charakteristické pro údolí Rhóny, tvořené především odrůdami Syrah a Mourvèdre, doplněné odrůdami Grenache Noir a Carignan. Víno z ročníku 2018 bylo fermentováno ve velkých dubových sudech. Ve vůni mělo tóny lesního ovoce až peckovin, byla v něm však patrná i lékořice a káva espresso. V chuti bych přidal ještě čokoládu, a především jemné taniny. Celkově bylo ochutnávané víno hladké, ale současně bohaté, lákající k dalšímu a dalšímu napití.
Nikdy bych nevěřil, že si ze schůzky odnesu tolik zážitků s dobrými víny, zavítám mezi vinaře do mé oblíbené Velkopavlovické vinařské podoblasti, odtud do Rakouska, a především do Francie. Jednotlivá vína se sice lišila, ale každé z nich mělo něco do sebe. Úžasná inspirace do nelehkých dob, až nás uzavřou do našich domovů a omezí setkávání…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat