Pravidelní čtenáři

pátek 23. října 2020

Sběr hroznů Nad Bubnem

Využil jsem jednoho z poměrně řídkých slunečních odpolední. Přestože byl pracovní den, vyrazil jsem na sto dvacet kilometrů vzdálenou zahradu s malou akrovou vinicí. Mám pokušení jmenovat, ale viniční trať to není, protože nespadáme pod platnou českou legislativu. Ani vinařská oblast, ani vymezená viniční trať… Nic mi však nebrání si to pojmenovat po svém. Co třeba viniční parcela? To by snad šlo… Osada, kde máme chatu se zahradou, se již možná jedno století nazývá „U Chaloupků“. Dost dobrý, ale já si raději zvolím název, který mou vinici propojí s dávnou historií tohoto místa. Nedaleko od nás, tak pět kilometrů západně směrem do údolí řeky Mže, jsou ruiny hradu Buben. Takže co třeba viniční parcela „Nad Bubnem“? Lepší, ne?

Před pár dny jsem se tu rozepsal, že se letošní rok na mé vinici na Plzeňsku moc nepovedl (tady). Pozdě jsem začal a pozdě končím. Část hroznů raných odrůd jsem sklidil koncem září, víno mi ještě dokváší v demižonech pod kvasnými zátkami a brzo se dočká stočení do lahví. Zbývající část hroznů jsem poctivě zasíťoval, aby odolaly náletům špačků a čekal jsem, zda se ještě nestane zázrak a já se u nich dočkám vyšších cukrů. Takže zase na začátek. Dorazil jsem na svou malou vinici a zaradoval jsem se. Většina hroznů odolala. Tam, kde se dotýkaly sítí, tam jsem o ně přišel, na ty ostatní uprostřed keřů lačné zobáčky ptáků nedosáhly.

Postupně jsem sebral hrozny čtyř odrůd. Největší radost mám každoročně z modrých hroznů rodících na keřích, které jsem si vypěstoval z proutků získaných od kamaráda mého syna odněkud z Mělnicka. Zatím jsem neidentifikoval, co jsou zač, patrně by to měla být barvířka, neboť při lisování vytéká okamžitě tmavě červená barva. Chuťově to však mezi mně dobře známé odrůdy z moravské produkce zařadit nedokážu… Možná tak Alibernet, ale ten se v Polabí patrně historicky nacházet nemohl. Ze stejného důvodu to nebude ani Dornfelder, což je poměrně mladá odrůda s charakteristickými hrozny. Tak tomu mému vínu zatím říkám důvěrně mělnické…


Z keřů této odrůdy jsem letos sklidil kolem šesti kilogramů. Nebude to sice na pětilitrový demižon, ale pokud ho smíchám s již vylisovaným vínem z Boskop Gloria, mohlo by to být nadějně pitelné… Sebráno z keřů, zbaveno třapin, rozmačkán rmut a už se víno fermentuje.

Již druhým rokem mi dozrává i Hibernal. Mám ve vinici jen dva keře a zatím jsem nenašel důvod sázet další. Dlouho mu totiž trvalo, než se něco urodilo, ale i tak je poměrně choulostivý na místní podmínky a na mé vinici dvakrát bujně neroste. Musím ho však pochválit, letos měl slaďounké bobulky. Dal jsem proto zhruba kilogram bobulí zvlášť a zkusím si z nich alespoň udělat trochu burčáku. Přidal jsem do něho i dva hrozny z německého Muskatelleru, který jsem si před čtyřmi roky koupil na Tržnici Zahrady Čech a stále se mi nedaří ho rozplodit.

Poslední z odrůd, která mi letos udělala radost, bylo šest keřů Chorvátu. Vím, že mě řada z vás možná nepochválí, ale my, co jezdíme pravidelně do Čejkovic a na Podluží, ho rádi ochutnáváme. Setkáváme se tam s touto odrůdou totiž buď v různých kupážích, nebo v ledovém víně či v sektech. Charakteristická vůně a chuť lesních jahod, pro někoho třeba i tropického ovoce, pro odpůrce pak kočičí moči, vás buď dostane, nebo navždy odradí. Letos jsem sklidil kolem osmi kilogramů a je to první taková úroda. Předpokládám, že buď rovněž padne do burčáku, případně jako hodně mladé víno.

Z předchozí panenské úrody to byly až přezrálé bobule plné šťávy a cukru. Letos mě udivilo, že některé hrozny Chorvátu zůstaly brčálově zelené a cukr postrádaly. Přitom se jich stačilo jen dotknout a bobulky se z hroznu sesypaly na zem. Sběr pak byl více o hledání perel v trávě, než  na keřích ve vinici…

Čekal jsem dvacet kilogramů, sklidil tak sotva patnáct… Je to částečně daň jarním mrazíkům, proměnlivému létu a studenému podzimu s množstvím deštivých dnů, současně však i věčnému boji s přírodou, i když se letošní zasíťování docela osvědčilo. Loni jsem prohrál, letos ptáci a vosy bobule pouze ochutnali, většinu hroznů mi na keřích nechali. Vinobraní na viniční parcele Nad Bubnem se tak určitě povedlo, teď jen po zimě dobře ostříhat, doufat, že zmrzlíci se novým výhonům vyhnou, a pak se kochat slunečným létem a teplým podzimem. Jak je krásný ten každoroční koloběh ve vinici…

Rodan

Žádné komentáře:

Okomentovat