Seděli jsme kolem dlouhého stolu, hrstka spolužáků, co si na sebe našla čas čtyřicet let po promoci. Jasně, že se můžeme stejně tak pobavit i za rok, dva nebo pět, ale počet těch, co se budou ochotni se ze svých ulit vymotat a vydat se na víkend do neznáma za čím dál méně podobnými tvářemi, bude menší a menší. Ale neřešme to, teď je tady přítomnost a ve vzpomínkách na časy studentské vlastně i minulost. Sobota se zlomila do neděle, Josef s Michalem vytáhli kytary a jede se opět naplno jako tenkrát, kdy prakticky nebyly žádné starosti a před námi ležel celý svět. Nevadí, že někdo zpívá líp, někdo třeba hůř, po nepočítaném množství piva a vína to je vlastně jedno.
Jako obvykle to vyhrály semaforské písně ze šedesátých let. Chytlavé melodie a důvěrně známé texty se nás drží od dětství. Jeden hit za druhým, od Růží z Texasu, přes Zuzanu, po Žízeň je veliká… Mě však dostal Pramínek vlasů, díky za něj Pepo. Mám s ním spojeno jedno silvestrovské slavení, kdy jsme se podobně sešli u Pavla na chatě v Milovech. Melodie této písně se tam tehdy uchytila a nikdo ji nechtěl opustit. Tak se kladly vlastní verše, jeden za druhým, přidávalo se a přidávalo, hlavně tam muselo být, že je totiž neděle a mám dost času…
Hotel nám připravil do salónku lákavé občerstvení, ale bez výčepu nápojů. Museli jsme se tedy postarali sami o sebe. Každý si na odchodnou z nedaleké restaurace Pivovar přinesl to, na co měl chuť. Buď petky s řevnickými speciály, nebo lahve vína. Ochutnával jsem tam sice prvně bílé poklady, klidně jsem mohl pokračovat, ale u mě to tak už bývá. Pokud si chci na závěr přece jen opravdu užít, tak jdu do dobrého červeného vína. A když jsem viděl, že přede mnou už Pepa ochutnal vzorek Chianti a neváhal, bral jsem to od něj, jako od světem protřelého bohéma, za doporučení k následování.
Teď tedy otvírám lahev Chianti Classico, Monteraponi, DOCG, ročník 2018. Vůně ve sklence nádherná, zkušební doušek bez závad. To bude krásné finále dnešního večera… Vedle mě sedící Milena už nechtěla pokračovat, ale neptal jsem se jí. Jako za mlada, co jsme na jarovských kolejích trávili v partě společně nejeden večer, tak ji zvu na cestu za zážitkem. Koštuje a taky jí víno chutná. Myslím, že Chianti byla dobrá volba.
Kdeže se vzalo v Řevnicích Chianti Classico DOCG? No vlastně nevím, kdo to sem přivezl, ale to mě ani tak moc nezajímá. Hlavně, že to tady je. Spíš chci mluvit o tom, odkud víno pochází. Název Monteraponi je podle jména sídla vinařství, které se nachází v Radda in Chianti, snad přesně v samém středu úžasné toskánské vinařské oblasti ohraničené městy Arrezo, Siena a Florencie. Oblasti, která si hlídá kvalitu svých vín, což prokazuje označením se známým černým kohoutem na hrdle láhve. Víno se ve vinařství vyrábí už od desátého století a potvrzuji, že stále dobře.
Lokalita, kde se vinohrady nacházejí, má podobu jižně orientovaného amfiteátru, dvanáct hektarů vinic obklopených olivovníky, kolem dokola staré duby a kaštany. Fantastické místo k pěstování hroznů zejména odrůd Sangiovese a Pinot Noir, překrásné místo k životu. Až se znovu narodím, tak…
Výroba vína je postavena na starých tradicích. Jasně, že se i zde modernizuje, ale když se rmut fermentoval odjakživa v betonových kádích, tak se v tom pokračuje. Jen je nahradila betonová vajíčka elipsovitých tvarů značky Nomblot, kde se neřídí teplota, aby kvašení probíhalo co nejspontánněji. Nepřidávají se žádné vybrané kvasinky, ani aktivátory, dokonce ani jablečno mléčné bakterie. Na závěr se vínu pochopitelně dodává něco navíc, školí se ve velkých rakouských a francouzských dubových sudech.
Lepí se mi jazyk na patro, když si vybavují to okouzlení z onoho večera. Krásně průzračná světle červená barva. Ve vůni intenzivní fialky, zelený pepř a maliny… Vypadá to až neuvěřitelně, ale krásně se to doplňovalo. Co dodat k chuti? Určitě třešně, švestky, čokoláda, skořice, tabák, dubové dřevo nebo minerální tóny. Už jste někdy zaslechli přirovnání o kožených pantoflích? Ne? Tak tady je rozhodně museli použít k maceraci… Jasně to dávám do placu v nadsázce, ale aroma vymáčené zpocené kůže tam rozhodně znát bylo.
Moc mě zaujala dlouhá plná dochuť, příjemně strukturované hedvábné taniny, akorát tak suché víno s ovocnou kyselinkou, žádné zbytkové cukry z přezrálých hroznů. Pokud podléháte podobnému stylu vín, tak tady půjdete najisto. Ještě jednou, elegantní Chianti Classico DOCG z Monteraponi.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat