Myslím na to už nějaký čas. Píšu tu zpravidla o tom, co jsem zažil při objevování stále nových a nových vín. Jako by mi nestačilo se zaměřit jen na ta, která jsem už ochutnal a sedla mi… Dokážete si představit, že bych si každé ráno sedl k notebooku a začal se v textu ohlížet za předchozím dnem? Třeba nějak takto… Tak jsem si opět otevřel lahvinku skvělého vína od mého oblíbeného vinaře. Dobrý? Jak dlouho byste mě dokázali číst?
Tak jsem si opět otevřel úžasný Ryzlink vlašský od mého oblíbeného vinaře Antonína Blažka z Dolních Bojanovic… Nenudím? Dneska sice nebudu o tomto víně psát prvně, už jsem se o něm zmínit před dvěma roky při reportáži z otevřených sklepů v Novém Poddvorově. Dneska bych mu však chtěl vzdát hold a vyzdvihnout ho na piedestal. Zkuste to tedy vydržet.
Pan Antonín dostal vinařské geny po předcích. Od dětství se pohyboval s rodiči ve vinicích, odkoukával jejich práci při zpracování hroznů a výrobě vína ve sklepě. Cesta k vinařské profesi nebyla přímá, ale poté, co se vydal na zkušenou k rakouským vinařům, už ho touha vyrábět vlastní vína neopustila. Něco podědil, něco zakoupil, dosázel nové vinice a přebudoval sklep v Dolních Bojanovicích.
Já se s panem Antonínem a jeho ženou Ditou potkávám při poddvorovském svátku vína již déle než deset let. Chodím k nim na ochutnávku především skvělých bílých vín. Chutnají mi v podstatě všechna, nemohu ani říct, co by měla být jejich vlajková loď. Spíš s překvapením zjišťuji, že se jim právě třeba povedlo jedno z vín víc než to druhé. Tak to obvykle bývá s Ryzlinkem rýnským, Chardonnay, Pálavou nebo třeba Tramínem. Takže vlastně miluji návštěvy u Blažků, kdy ani nevím, co mě tam čeká. No a letos? Úžasné bylo Rulandské bílé, VOC, ročník 2019. Už se těším, až si ho zanedlouho zařadím do některého z vánočních menu.
Teď se však chci vrátit k zážitku, co mi poskytl Ryzlink vlašský, pozdní sběr, ročník 2019. Věděl jsem, že je moc dobrý, to jsem si ještě živě vybavoval z předchozích návštěv u Blažků. Ale už mi tak nějak před ochutnávkou nepřišlo, že je zas tak dobrý… Klidně bych ho teď, kdy za jeden večer zmizel, s plnou parádou porovnal se špičkovými vlašáčky od Mikulova, které to mají díky terroir už tak nějak v krvi.
Blažkův Ryzlink vlašský se pochopitelně hlásí k odlišnému podloží viniční tratě Kukvička z nedalekého Josefova, než jsou vinice na Pálavě. Ale tato vyhlášená trať na Podluží plodí výjimečné hrozny. Stačí jen vyslovit a už mi v hlavě naskakují další mimořádná vína od místních vinařů, ať už jsou to Sůkal, Vašíček, Čapka, Prath nebo Marada.
V sedmnáctém století se tu rozkládala dnes již zaniklá obec Kukvice, která dala dnešní trati své jméno. Dříve byla celá vinice mezi Josefovem, Starým a Novým Poddvorovem rozdrobena do více drobných tratí, vzájemně se lišících Kukviček. Původní Krátká, Dlouhá, Prostřední a Přední Kukvička se legislativně po roce 2004 spojily do jedné Kukvičky. Místní to možná stále rozlišují, protože žádné slučování nejde tak hladce, jak to na první pohled vypadá. Budu se muset pana Antonína příště optat, odkud jsou vlastně jeho hrozny. Třeba to drobnější dělení viniční tratě na části taky uznává.
Z našich debat u Blažků vím, že se snaží při výrobě vína respektovat moderní postupy při výrobě vína. Mošty z bílých hroznů pan Antonín odkaluje a zakváší čistými kulturami kvasinek. Kvašení v tancích usměrňuje pomocí chlazení, u červených vín probíhá jablečno-mléčná fermentace. Poté víno zraje v nerezových tancích či v keramických nádobách déle než rok, než na ně dojde řada a stáčí se do lahví.
Tentokrát jsem dostal do sklenky úžasné víno podmanivé medové vůně a typicky odrůdové chuti, jak se říká v nejlepších letech. Tento terroirový vlašák byl už medově vyzrálý s příchutí hrozinek, současně však svěže pikantní díky obsaženým kyselinkám. Celkově se po třech letech úžasně zharmonizoval, jak tu s oblibou říkám, toto víno dopijete a máte chuť si otevřít další lahev.
Rád objevuji dosud nepoznaná vína od neznámých vinařů. Rád však jdu i najisto do známých regionů, do známých odrůd a ke známým vinařům. V poslední době si už neberu od těch dobrých vín jen jednu lahev. Raději celou krabici, abych se k milovanému vínu mohl vracet. A tak to mám i Ryzlinkem vlašským, ročník 2019, od Antonína Blažka z Dolních Bojanovic.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat