Nic není natolik absolutní, abych z toho vyvozoval univerzální závěry. Když se tak ohlížím za letošním podzimem, tak většinu vín jsem koštoval doma, kdy jsem musel hledat cestu k jejich hodnocení jen sám u sebe. Jasně, že tu občas taky popisuji některou z mých řízených či neřízených ochutnávek s vinaři, ale ve srovnání s předchozími lety toho zas tak moc není. Chodíval jsem na ně obvykle zpravidla jednou týdně, teď jsem šťastný, když to vyjde jednou měsíčně.
Takže vlastně to většinou probíhá tak, že si koupím něco lákavého od mých dodavatelů vín, od vinařů nebo jen tak z pultů vinoték. Pak si večer lahev otevřu, naleji vybrané víno do skleniček a způsobem pokus – omyl nacházím uspokojení, nebo se musím vypořádat se zklamáním. Jak by to bylo krásné, kdybych si před každým nákupem mohl víno skladované za ideálních podmínek přechutnat a při koštování doma vlastně jen užívat.
Říkám většinou, ale zas tak úplně pravda to není. Vzhledem k tomu, že nesháním vína ze dne na den, tak mám poměrně rozsáhlý archiv vinných lahví, co čekají na svůj den, nebo lépe řečeno na svůj večer, kdy si je otevřu. Tato vína shromažďuji průběžně, zpravidla si je odnáším od vinařů po absolvovaných ochutnávkách, nebo jsou mi natolik známé z předchozích koštů, že už oprávněně vím, co mě v lahvi čeká.
Dostávám se tak k zamyšlení, proč jsem se do tohoto textu pustil. Pokud budu mluvit za sebe, tak alespoň na mě dopadají covidová omezení tak, že sahám do mých zásob mnohem častěji, než jsem byl zvyklý. Vůbec to není na škodu, protože životnost uložených vín v pražském panelákovém bytě je rozhodně kratší než v chladném vinném sklípku. Největší poklady sice spolehlivě leží v chladničce, ale i tak má každé víno určené k vypití své dny spočteny.
Mnohé z vás určitě napadá, že to je ideální stav, vlastně touha každého milovníka dobrých vín, aby si večer otevřel chlaďáček s vyrovnanými lahvemi a položil si otázku. Na co mám dneska chuť? Bílé nebo červené? Tuzemské nebo cizinu? Za dvě stě, tři sta, čtyři, pět? Vlastně možná jen ta peněžní částka je omezením, jakási pojistka, abych se nezaměřil pouze na vína, která jsem kupoval pro mimořádnou příležitost. Ale co to vůbec je ta mimořádná příležitost? Oslava mých kulatin či radost mých blízkých?
Konečně se dostávám k poznámkám o tom, cože jsem to v poslední době otevíral. Začnu u nás v Čechách. Už nějaký čas jsem bral do rukou Pinot Noir z Žernoseckého vinařství, ročník 2018, ale většinou jsem ho zase vrátil do stojanu s tím, že ještě jeho čas nepřišel. Zkraje týdne jsem ho už nazpátek nevrátil.
Rulandské modré mám rád, burgundská vína z této odrůdy mě už od doby, co jsem se pustil do objevování dobrých vín, dostatečně kalibrují, abych mohl porovnávat. Takže, tento Pinot Noir byl spíš typicky český. Nenašel jsem v něm to, co bych čekal, tu chuťovou linku, hloubku, do které bych se ponořil, kulatost díky sudům a zaobleným taninům, ani nekončící závěr nutící k dalšímu doušku. Ale i tak byl elegantní, přiznával odrůdové aroma a nasládlou chuť s marmeládovými tóny peckovin školených v sudu.
Bezprostředně poté jsem z archivu vybral moravský Merlot, z vinařství Krásná hora ze Starého Poddvorova, ročník 2017. Kupoval jsem si ho před dvěma lety na poddvorovských otevřených sklepech přímo od Marka Vybírala. Jeho vína se vždy trochu odlišovala od vín ostatních místních vinařů, není v nich prvoplánová líbivost, ale když si k nim najdete cestu, stojí rozhodně za to. Já si ho vybral po ochutnávce a nabyl jsem dojmu, že na tom víně něco je, že ho chci mít doma a chci si ho znovu užít.
Už nejednou jsem se v mých textem zmínil, že Merlotu se v posledních letech na Moravě moc daří. Možná za to může globální oteplování, možná je to prostě fakt, že místní vinaři prostě umí. A Vybíralovic rodina je toho rozhodně příkladem. Mé koupě nelituji.
Ve sklence jsem narazil na syrové svalnaté víno, pravda já miluji Merloty spíš víc pro jejich podbízivost, ta tu na první dobrou nebyla, ale jinak nečiřené a nefiltrované víno má zase jiná kouzla. Krásná byla hra s barriquem, dubové sudy s vanilkou a cedrem dodávaly švestkovým, třešňovým a černorybízovým tónům vyšší chuťový zážitek. Dostal jsem v lahvi přesně to, co jsem chtěl. Zkrátka vinné pokušení spojené navíc s osobními prožitky z pravidelných setkávání s vinařem…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat