Bernety - blend bordeaux stylu z Krásné hory

Jako skalní fanoušek krásných vín vlastně z celého světa nemohu zanedbávat ani akce, které se konají blízko nás v Čechách a na Moravě. Pravidelně už přes patnáct let navštěvuji Otevřené sklepy v Novém Poddvorově. Pokaždé mě tam potěší něco nového, ale současně jsem moc rád, když si mí známí vinaři udržují neustále vysokou laťku a nabízejí stejně skvělé vzorky, jako v letech předchozích. A právě jednomu z nich chci dnes vzdát hold. Dovolte mi na blogu Koštýřoviny představit červené cuvée Bernety 2023 z přespolního staropoddvorského vinařství Krásná hora.

Vína z vinařství Krásná hora, za kterým stojí především nepřehlédnutelný Marek Vybíral,  považuji za jedny z nejlepších, jaké mám zde každoročně možnost ochutnat. Proč? Vína od nich jsou především suchá, což není na Moravě samozřejmostí, poctivě  udělaná, odrůdově typická a stylově terroirová. Marek se už od roku 2009 zaměřuje při pěstování hroznů na biodynamiku, ve sklepě podporuje spontánní kvašení s minimální intervencí do přirozeného procesu fermentace. Každé jejich víno ve skleničce je zážitkem a kdykoliv mám možnost je ochutnat, rozhodně neváhám.

Super Apulijec z rukou vinaře Carla Sani

Nedávno mě oslovila akce pražského e-shopu Víno Klub a zakoupil jsem si krabici 6 vín prezentovaných pod názvem Ca-Prí. Šlo o limitovanou edici cuvée Cabernet – Primitivo z vinařství pěstujícího hrozny v Apulii a vyrábějící vína na severu Itálie ve Veneto.

Jak je to dnes obvyklé i v případě dalších vinařství postavených na kapitálu, o kterých jsem zde již několikrát psal, je toto víno postaveno na harmonickém spojení tradice, specifického terroiru a moderního vinařského know-how. Kupodivu jim to takto vychází, zmíněné víno je mezi milovníky vína vysoce hodnoceno, například na mé oblíbené platformě Vivino.

Projekt zaměřený na výrobu specifické řady červených vín z Apulie pod značkou Carlo Sani je společnou vizí Luciana Contriho, majitele velkého vinařství Contri Spumanti, a jeho přítele z dětství Carla Saniho. Jejich cílem bylo oživit historické vinice v Apulii pro výrobu špičkových vín. Navíc se hledala netradiční a v zásadě neprobádaná cesta provázat v cuvée dvě odlišné odrůdy Cabernet – Primitivo po vzoru vyhlášených Super Toskánců, kombinujících tradiční toskánskou odrůdu Sangiovese s „moderními“ francouzskými odrůdami Merlot a Cabernet Sauvignon.

Červená z Bag in Boxu a neznámé Neropasso s dobrým hodnocením na Vivinu

Kdo si doposud myslel, že oslava mých narozenin v nuselském baru La Grapperia začala i skončila jednou lahví „Rodáno Chianti Classico“ DOCG z vinařství Fattoria Rodano, tak mě zná dost málo… Stále totiž hledám krásná, a ještě krásnější vína, nedopřeji si klidu, dokud jednou nepotkám to nejlepší víno, co kdy potkat můžu.

Mohli jsme volit mezi ještě dražšími vystavenými lahvemi, ale výběr se naopak zaměřil na vína v balení Bag in Box. Možná nejsou tím pravým pokušením pro nás milovníky vína, ale na druhou stranu není možno je už léta považovat s různými předsudky za pouhé směsky z krabic… Prvním vzorkem na řadě bylo Piemonte Rosso DOC ročníku 2021 od vinařství Produttori di Govone, kupodivu velmi povedené víno, byť na první pohled v méně konvenčním balení.

Oslava mých narozenin s toskánským jmenovcem

Pozval jsem pár mých přátel na panáka. Příležitost byla, dovršil jsem další rok života. Tak jen do toho, kolikrát se ještě povede, abych při relativní svěžesti uspořádal večírek s dobrým vínem, s tortelliny a zelenými olivami. Šlo jen o to zvolit místo, kde se všem pozvaným bude líbit. V mém okolí padla volba na nuselskou La Grapperia, malý italský bar se stáčenými i lahvovými víny. Byl jsem tu sice jen párkrát, ale vždy odtud odcházel spokojený. Tentokrát při výjimečné příležitosti mých narozenin tomu nebylo jinak, co Ireno a Evžene? 

La Grapperia v Táborské ulici v Nuslích je kamenná prodejna a zároveň útulné prostředí s autentickou italskou atmosférou podbarvenou náladovou hudbou, skvělé místo pro pořádání degustací italských pálenek a skvělých vín.  Pozval jsem přátele na panáka, tak tedy na začátek sklenka grapy… 

Zvolil jsem Grappa Nardini, uff jen se pod tou smrští alkoholu znovu oklepu, ale to k doušku toho správného naladění na italskou notu patří. V chuti bylo patrné, co je hlavní surovinou, voňavé slupky hroznů předaly do chuti pálenky to nejlepší, co mohly.  Grapa je totiž destilát, který se vyrábí z vinné matoliny těch odrůd hroznů, za která se vinař rozhodně nestydí.  A co je to matolina? Jde o zbytky získané po vylisování vína bez stopek. Zkrátka Grappa Nardini se vyznačovala příjemným aroma hroznového vína a olejnatou chutí. 

U Rohrhoferů na terase

Z těch několika desítek navštívených vinařství si některá budu pamatovat díky výborným vínům, příjemným vinařům, členům jejich rodin či upovídaným zaměstnancům, ale mnohdy rovněž díky zážitkům z navštíveného vinařského dvora či pohostinného heurigen. Proto si vlastně píšu tento můj deníček… Určitě nezapomenu na ta, kde měli terasu, ze které byl kouzelný pohled do kraje, na střechy viničních domků, věže kostelíků či terasovité vinice. 

Kromě návštěvy kláštera Göttweig a výhledu z ochozů, bez čehož si vlastně ani letošní Weinfrühling představit nedovedu, si budu navždy vybavovat dvě vinařství. Jednak to bylo již popsané Weingut Familie Müller z obce Krustetten, z jehož terasy jsme si prohlíželi jihozápadní část pravého břehu Kremstalu, jednak to bylo na druhém levém břehu Winzerhof Rohrhofer z obce Gedersdorf. Jižním směrem jsem se z terasy mohl kochat vinicemi táhnoucími se k Dunaji, držet v rukách sklínku s krásnými vzorky vín místního vinařství.

Párování vín u Bergerů

 Východní část Kremstalu táhnoucí se podél Dunaje od Kremže směrem k řece Kamp mi v něčem připomíná vinné oblasti na Moravě kolem Hustopečí. Jak jsme ji projížděli autem, měli jsme po pravé straně industriálně zastavenou rovinu směrem k Dunaji, po levé straně zvlněnou kopcovitou krajinu s vinicemi, ovocnými sady a pochopitelně s viničními domky a zemědělskými dvory.

Bylo už potřeba někde poobědvat, proto zajel Mirek do obce Gedersdorf a zastavil hned u prvního otevřeného Weingut & Gästehaus Berger. Byl to klasický vesnický dvůr, do kterého se vstupovalo branou, za níž stál stan s grilem, kde bylo možno si zakoupit občerstvení. Moc jsem neváhal a z několika možností jsem volil to, na co jsem zvyklý u nás na severu ze sousedícího Saska, bockwurst s hořčicí v housce. Na trávníkem zarostlém dvoře bylo několik stolů pod deštníky, což bylo fajn, počasí se díky sluníčku natolik vylepšilo, že jsme se rádi do stínu schovali.

Rodinné vinařství Holzheu

V předchozím textu o Weingut Müller jsem se nezmínil o pokušení, které nás čekalo pod schody do heurigen. Vinařství využilo velkého zájmu příchozích o vína a kolem poledne servírovalo širokou nabídku hotových jídel. Kromě masa na grilu tam měli i gulášek a meruňkové knedlíky.  Už jsem tu psal, že jsem letos přijel se záměrem ochutnat právě meruňkové knedlíky, ale sotva jsem se rozkoukal, celá naše skupina vyšlapala o patro výš a začala koštovat vína. Abych s nimi držel krok, tak jsem jen naprázdno polknul a nechal si o sladkých meruňkách zdát.

V obci Krustetten se v rámci letošního Weinfrühlingu otevřelo celkem sedm vinařství. Zmínil jsem se zatím jen o třech, ale než jsme se vydali na další štaci, ještě jedno jsme stihli cestou k zaparkovanému autu. Chudák Mirek, jako šofér si moc neužil…

Vinařství Holzheu se prezentuje jako prodejce farmářských produktů, či chcete-li, prodává vína ze dvora. Je po mnoho generací provozováno jako rodinný podnik. V současnosti se zaměřují výhradně na vinařství a sadařství. Zprovoznili ve vinařství rovněž moderní penzion s pěti pokoji. 

Müller Göttweiger Berg

Mezi největší kremstalská vinařství rozhodně patří Weingut Familie Müller s rozlohou 120 hektarů vinic. Vlastně část z nich se nachází až v sousedním regionu Wachau. Samo vinařství z obce Krustetten se v názvu vymezuje jako vinařství na hoře Göttweiger Berg, což odkazuje na benediktský klášter, který se majestátně vyjímá na protějším kopci.

Už při předchozí návštěvě před dvěma roky na mě vinařství silně zapůsobilo, zejména prezentací svých vín v heurigen v prvním patře moderní budovy, s velkými prosklenými okny a možností překrásného výhledu ze západně orientované terasy. Se sklenkou koštovaného vína jsme se odtud rozhlíželi do otevřeného údolí směrem k Dunaji, na střechy Kremže na druhém břehu, na opravdu impozantní budovu protilehlého kláštera Göttweig.

Dva Finkové z obce Krustetten

Mezi nejznámější vinařské obce v jižním údolí Kremstalu patří rozhodně Krustetten. Kromě vyhlášených vinic v nejlepších polohách regionu nacházejících se blízko Dunaje je nezapomenutelný nádherný panoramatický výhled na Krems a benediktinský klášter Göttweig.

Několik místních vinařství jsem navštívil již před dvěma roky. Byl jsem jimi tehdy natolik unesen, že i tehdy jsem pár lahví přivezl domů a rád je pak znovu přechutnal. V publikovaných textech jsem jim dosud velkou pozornost nevěnoval, navíc při odkazech jsem minule drobet pomíchal místo původu. Omylem jsem totiž tuto obec zahrnul do Traisentalu… 

Od kláštera Göttweig k vinařstvím v Paudorfu a Tiefenfucha

Vyrazit si na víno do Kremstalu a nenavštívit Göttweig jakoby ani nešlo. Téměř ze všech míst v okolí Kremže, kde se pěstují hrozny a vyrábí víno, tam máte šanci spatřit impozantní benediktýnský klášter na návrší zvedajícím se nad jižním břehem Dunaje. Současná podoba kláštera zapsaného mezi světové dědictví UNESCO společně s klášterem v Melku a městem Krems pochází z 18. století, byť historicky lze části areálu zařadit až do románských dob. 

Takže sláva, Mirek nám nabídl příležitost začít nedělní koštování právě tady a vyvezl nás sem autem. Vlastně odtud jsme se mohli z terasy klášterní restaurace jen podívat po kraji a na vinice tohoto vinařského regionu rozprostírající se pod námi směrem k Dunaji. Na víno došlo až vzápětí v nedaleké obci Paudorf, kam jsme se následně přesunuli.

Weixelbaumovi

Vinařství In Vino Weix Weixelbaum GmbH v obci Straß im Straßertal si budu dobře pamatovat. Ani ne tak proto, co jsem u nich všechno ochutnal, i když pár zvláštností by se našlo. Hlavně měli vkusně vyzdobenou halu vinařství, vtipné komiksové malůvky po stěnách s doplňujícími texty. Vlastně různě vtipně pomalované byly i etikety jejich vín.

O vinařství se starají Gabi a Heinz Weixelbaumovi s dvěma dospívajícími dětmi. Jejich vinice mají rozlohu 30 hektarů, pěstují na nich převážně bílé odrůdy, červené jsou spíš jen pro doplnění sortimentu. Zakládají si na bio vinařství, chemii vůbec nepoužívají. Mezi řádky vysévají heřmánek, žlutou hořčici, fenykl, svazenku a jetel, aby poskytli potravu a prostředí pro včely a další drobné tvory. Prohlašují, že pozorně naslouchají přírodě a promlouvají k ní jazykem místního terroiru – strassertalským dialektem.

Dole v Dolle

Původně jsem chtěl text nazvat „Za meruňkovým džemem“, ale postupně jsem se rozhodl jinak. Proč? Uvedu to v další části… Ale s těmi meruňkami se chci vypořádat. Za poslední rok jsem viděl několik dokumentů a četl řadu článků o Dolním Rakousku. Wachau a zejména oblast kolem Kremže je kromě vína vyhlášená také meruňkami. 

Potvrdil mi to i syn, který zde pobýval pracovně při loňském vinobraní a skleničku džemu mi odtud přivezl. Teda mnohem víc chválil meruňkové knedlíky, kterými je Wachau vyhlášené. Takže můj cíl tentokrát byl kromě vína ochutnat i něco od meruněk. A to se mi ve Weingut Dolle ze Strassu podařilo, odnesl jsem si sklenku výborného domácího meruňkového džemu přímo z vinařství.

V mém vyprávění se státe nacházím v obci Straß im Straßertal. Kousek od vinařství Allram jsme míjeli s Dášou a Evženem vchod do dvora, který více lákal do vinárny s označením Dolle než k návštěvě otevřeného vinařství. Ale má se zkusit všechno, tak hurá za vínem. Na dvoře pár stolků, u kterých posedávali hosté vinárny, nikoli však otevřeného sklepa, ten totiž bylo možné opustit jen bez skleničky. Vchod s několika schody do potemnělé místnosti s vystavenými víny. Však odtud ani moc fotek nemám…

Allram ze Straßu

Za dalšími košty jsme se vydali do sousední obce Straß im Straßertal. Mirek zaparkoval nedaleko vinařského dvora Armina Hubera, ale vyrazili jsme nejprve kousek dál za druhou částí naší skupiny. V centru obce právě vztyčovali místní hasiči májku, je vidět, že máme spolu s Dolnorakušany stejné tradice. 

Rituály spojené s filipojakubskou nocí zde mají bohatší, než si pamatuji z mého dětství. Proti nám šla postava Lesního krále, typická rakouská folklórní maska, zde nazývaná jako Waldkönig (Lesní král) nebo Herr des Waldes (Pán lesa). Tento zvyk přetrvává z pohanských tradic, přičemž se objevuje v období přechodu mezi zimou a jarem, což znamená, že je přítomen právě při jarních oslavách, například při stavění májky.

Fischer Gobelsburg

Proč ochutnávka vín u Rybáře? Není nic jednoduššího než si přeložit jméno dalšího z vinařů do češtiny. Navíc když používá siluetu ryby jako své znamení… V kontaktech je to správně. Weingut Karl Fischer, navíc k tomu neopomine hlásit místní příslušnost do obce Gobelsburg.

Pohybovali jsme se stále v bezprostřední blízkosti místního zámku, tentokrát jsme zašli na druhou stranu řeky, kde jsme ráno začínali. Otevřený dvůr, tolik typický pro tuto oblast Kamptalu, nás vedl přímo ke vstupu do vinařství. Líbí se mi jejich motto: „Odrůdový charakter našich vín musí být rozpoznatelný“.

Hlásí se k tomu, že na všech více než 12 hektarech vinic již několik let nepoužívají umělá hnojiva. Živiny dodávají vinné révě díky vlastnímu kompostu. Důležité jsou pro ně zelené práce ve vinici, což se jim pak odvděčuje kvalitou hroznů a následně vyrobených vín.

Tři vinaři ze Schloßstraße

Hned po obědě v gobelsburgské hasičárně jsme se s Evženem pustili po ulici, co vedla od zámku mezi viniční domky s příznačným názvem Zámecká. V rámci letošní akce zde prezentovala svá vína tři menší vinařství. Pokusím se otevřít okénko k jejich vínům a popsat pár ochutnaných vzorků, třeba se zde po čase znovu zastavím a budu si moci připomenout, co mi zde chutnalo nejvíce.

Prvním navštíveným vinařstvím bylo Weingut Schmid. Zaujalo mě, že své hosty uvítala sympatická sommelierka šumivými víny a sekty, nejvýraznější z nich byl Sekt Austria Reserve Riesling Brut 2021, pro porovnání s cenovou hladinou u moravských vinařů, zde za něho chtěli 21 euro. Žlutý muškát jsem vynechal a okoštoval pár veltlínů. První z nich, zařazený pod Kamptal DAC, byl příjemně pitelný, lehce roztančený, dokázal bych si ho při večerním televizním popíjení docela dobře představit.

U Daschlů

Tak už to někdy bývá, když táhne po otevřených sklepích vícečlenná skupina. My s Evženem jsme ještě přechutnávali bio červené vzorky u Amona, zbytek už měl splněno a odcházel napřed. „Budeme hned vedle“, zavolal Mirek a my mu věřili. Jenže klasika, vzali to doprava a my doleva… V Gobelsburgu je spousta vinařství, takže ztratit se tu může každý. Ještě, že žijeme v době mobilů s volným roamingem.

Mírně do kopce, snad padesát metrů po levé straně, před průjezdem do dvora si skupinka lidí nechávala nalévat vína od zástupců rodinného Weingut Karl Daschl. Stylově všichni návštěvníci postávali u pultíků ze starých sudů a rozjařele se bavili. Nás tam hned odchytil mladší ze zapojených synů a začal nám nabízet vzorky na ochutnání. Já zvědavec jsem však chtěl víc než jen postávat venku, byť už se vyčasilo a na polojasné obloze se ukázalo sluníčko. 

BIO AMON

Druhý den jsme se všichni přemístili na levý břeh Dunaje do Gobelsburgu ve vinařském regionu Kamptal. Název dostala vinařská oblast podle řeky Kamp. Kamptal je jednou z největších a nejvýznamnějších oblastí pěstování vína v Rakousku, má pestrou skladbu podloží, od naplaveného štěrku a spraší až po pouštní pískovec a vulkanické složky, čímž se odlišuje od ostatních sousedních regionů. Lokalita je vystavena teplým větrům z panonské nížiny a od severu chladnému proudění vzduchu z vrchoviny Waldviertel.

Do jednoho z center Kamptalu vinařské obce Gobelsburg jsme se s Evženem a Dášou vydali z Kremže vlakem. Beru to jako zajímavý zážitek vyrazit za vínem místní lokálkou. Ostatní za námi dojeli autem. Před návštěvou místních vinařství jsme prošli hlavní ulicí, minuli zámek na vyvýšeném bodě nad okolní zástavbou. Zdejší dominanta byl původně hrad přestavený v 18. století na barokní zámeček, který se posléze stal správním centrem cisterciánského kláštera ve Zweltu. Naštěstí se ho po devastaci na konci druhé světové války podařilo zrekonstruovat a v současné době se využívá jako budova vinařství a část je pronajata pro ubytování. Možná za to vína odsud stojí, ale já jsem zde nic neochutnal.

Vinařství Haslinger z Inzersdorfu

Na další štaci jsme se museli přesunout autem. To je jedna ze zvláštností akce, která se koná na území třech vinařských regionů, v desítkách obcí, stovkách vinařství. Organizátoři sice zajistili několik linek autobusů, kde se jen stačilo prokázat zakoupeným náramkem a nemuselo se platit. Naše osmičlenná skupina však bydlela mimo plánované trasy akce, a tak Mirek vzal auto a postupně nás mezi vinařstvími převážel. V Rakousku platí tolerance alkoholu ve výši 0,5 promile, takže sice s námi ochutnával, ale pravidelně se měřil, zda může jako řidič pokračovat.

Cílem byla závěrečná návštěva dvou vinařství výše po toku řeky Traisen na úpatí hory Theyeren v obci Inzersdorf. První místo mi přišlo povědomé. Skutečně ve vinařském dvoře Weissinger jsem byl již před dvěma roky. 

Další dva vinaři z Reichersdorfu

Pár metrů od vinařského dvora Markuse Müllera, vlastně přes křižovatku, jsem okoštoval vzorky dalšího vinaře z Reichersdorfu. Naše skupina se nahrnula do Winzerhofu Jürgena Wallnera. Opět mladý sympatický vinař, který nedávno převzal štafetu po svém otci a pokračuje ve vysokém standardu převážně bílých vín. Řada ocenění z AWC Viena a z bodového hodnocení Falstaff vypovídá, že se jeho vínům ve srovnání s ostatními daří.

Z předchozí ochutnávky jsem si odnášel Riesling, tentokrát jsem podlehl vábení Grüner Veltliner „Sonnenplatz I“, DAC 2024. Suchý veltlínek s 1 gramem zbytkového cukru a 5,7 gramu kyselinky na litr, oceněný právě Falstaffem, mi rozehrál koncert na patře svou ovocností a zároveň nahořklým pepřovým dojmem. Ten se bude doma panečku pít, až budu na putování po traisentalských vinařstvích vzpomínat. A že teda budu…

Traisental, Wein Frühling 2025, začínáme u Müllerů

Před dvěma lety jsem s přáteli zavítal do Dolního Rakouska na akci otevřených vinařství, při příležitosti jarních ochutnávek prvních lahvovaných vín předchozího ročníku. Dostal jsem tak šanci seznámit se s úžasným světem vín produkovaných nedaleko Kremže po obou březích údolí Dunaje a vtékajících řek. Ochutnal jsem tam stovky vzorků tří vinařských regionů Kamptalu, Kremstalu a Traisentalu. 

Žasnul jsem z toho, že nedaleko našich hranic vinaři nabízejí vína vlastně ze stejných odrůd, na jaké jsem zvyklý kdekoliv na Moravě či Čechách, ale vlastně de facto jde o úplně jiná vína, neboť k hroznům vypěstovaným v daném terroir vinaři přidávají své zkušenosti a tradice, přese všechno co nás spojuje, tak v tomto jsou v mnohém odlišné od těch našich.

Využil jsem letos znovu pozvání Mirka a Dáši a na Wein Frühling vyrazil znovu. Hodně mi pomohlo, že se přátelím s Dáši bratrem Evženem, který obětavě vzal auto, postaral se o řízení, a hlavně domluvil rodinné zázemí v Jaidhofu, v dojezdové vzdálenosti všech nejvýznamnějších vinařství. A když je člověk na místě, má kde spát a o vínech od rána do večera komunikovat se skupinou podobně postižených nadšenců, nic jiného než užívání krásných chvil vás nemůže potkat.