Jardovo ohlédnutí za jedním odpolednem, kdy jsme společně několika sklenkami vína uvítali na světě mou vnučku Verunku, mě přimělo k širšímu zamyšlení nad tím, jakáže to vína vlastně kupujeme. Ve zkratce by se dalo říct, že buď pijeme vína z obchodů, především od velkovýrobců, nebo vína od jednoho z vinařů přímo ze sklepa. V tom druhém případě může jít buď o rodinná vinařství, kde je vše v rukou pouze jedné rodiny, nebo případně o takzvané butikové vinařství, které při výrobě vína vsadilo vše na jedno či dvě zajímavá vína z konkrétního jedinečného terroir. Jak jste na tom vy? Přiznám se, že já to rozhodně takto černobíle buď či nebo nevidím…
Jarda se zmínil o ochutnávce dvou skvělých vín z vinic v okolí Cazalles v Languedocu, za kterými stojí společně dva vinaři Anne Gros a Jean Paul Tollot. Ano, právě uvedená jména mě přivedla k mé úvaze. Anne Gros byla totiž tváří druhého dílu sympatického dokumentárního seriálu Milovníci vína, zaměřeného na Burgundsko, ve kterém představovala Pinot Noir ze svého rodinného vinařství nacházejícího se přímo ve Vosne-Romanée. Tak jak z toho? Burgundští vinaři a jejich vína z Languedocu?
Vidím globalizaci výroby jakéhokoliv produktu napříč regiony, státy či kontinenty, a týká se to tudíž i vína, spočívající v tom, že se na jedné straně nachází investor s dostatkem kapitálu, na druhé straně je tu jeho snaha vytěžit ze svých vložených prostředků více, než do podnikání vložil. A to za cenu minimálních vstupních nákladů, nákupem co nejlevnějších hroznů, zapojení pracovní síly za nízké mzdy a využití vysoce produktivních technologií. Výsledkem pak je pro něho prodej cenově přijatelného produktu s vysokou marží.
Určitě jste si všimli, že jsem tím hned na začátku vyřadil investory, kteří si pořídili vinařství na jednom místě jen tak pro sebe jako svou celoživotní zálibu. Těm fandím, je to přirozená konkurence na trhu, kdy nás tato vinařství současně obohacují skvělými víny. Příkladem byl například můj text o degustaci vín z vinařství Tanzberg.
Skupinu těch ostatních investorů bych mohl dále rozdělit do několika dalších podskupin. Ta první je možná pochopitelná. Velké vinařství využívá svého know-how, vybudovaných výrobních kapacit či nastavených prodejních kanálů. Možná si v mnoha případech ani nevšimnete, že se v našich lokálních podmínkách pod názvem zažitého vinařství začínají prodávat vína z jiných vinařských podoblastí, kde expandující vinařství zakoupilo uvolněné stávající vinice, či získalo dosud ladem ležící pozemky, na kterých je povoleno nové vinice založit. Projevuje se tu především na straně vlastníka účelová synergie…
Příklad vinařství Anne Gros - Jean Paul Tollot je tak trochu variací na předchozí podskupinu, byť je za tím už rozhodně nějaký pochopitelný stimul. Jarda tu citoval prohlášení obou zmíněných vinařů, že si vinařstvím v Cazalles pořídili čtvrté dítě… Rozšíření produkce se neděje pod stávající mateřskou firmou, ale investoři vloží kapitál do nového projektu. Vybavuji si, že jsme tu s Jardou psali i o podobném příkladu z Moravy, o nově založeném vinařství Gurdau, za nímž stál významný pálavský vinař Jaromír Gala. Konkrétní jména vinařů, kteří si dávají velký pozor na to, aby si je nijak nepošramotili, je přiměřenou zárukou kvality vyrobených vín v nových vinařstvích, byť v jiných vinařských regionech.
Poslední podskupinou jsou většinou „no name“ vinařství, kteří pod líbivým nic však neříkajícím názvem nabízejí kvanta stolního vína do vinoték či tisíce lahví do zaprášených regálů večerek za pár desetikorun za litr. Kauzy o původu moštu pro tato vína z blízké či vzdálené ciziny už mnohokrát proběhly tiskem.
Po provedené analýze naznačím, jak z toho všeho ven. Globalizace výroby již ukázala, jaké výhody to pro nás má. Garantuje dostatek vína za přijatelné ceny. Vína vhodného pro večerní skleničku ve standardní kvalitě. Vyžaduje to však od nás konzumentů si umět dobře vybrat, i když připouštím, že i ta nejlevnější nabídka podprůměrné úrovně si své zákazníky najde. Globalizace však ukazuje i na spoustu nevýhod a myslím, že pro mnohé z nás ztrácí vína z této produkce svou přitažlivost. Co se mě týká, budu si vybírat vína především podle jmen vinařů, kteří za nimi stojí, podle odrůd, regionů a terroir, co se pak s víny dostanou do lahví. A pro sváteční okamžiky rozhodně sáhnu po vínech od vinařů, které osobně znám. Myslím, že i to je efekt globalizace. Hledání kvality v lokálním produktu, s množstvím ručně odvedené práce a s autorským otiskem umu konkrétního vinaře.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat