Pravidelní čtenáři

středa 9. prosince 2020

Viniční rovnoběžky a vrstevnice

Vypadá to, že má ambice zaujmout čtenáře pravidelným textem o vínech mě žene někdy až do okrajových témat. Je to vlastně pravda, ale pokud mám s mým vyprávěním spojený bezprostřední prožitek, tak to zas tak okrajové téma nebude, že?

Několikrát za období, ve kterém objevuji vína a hledám mezi nimi to nejlepší na světě, jsem narazil na vinařství, která se snaží konzumenty upoutat místem, odkud pocházejí hrozny. Nekladu si rozhodně za cíl, toto téma vyčerpat, mnozí z vás jste zažili něco podobného a pravděpodobně se budeme v našich vzpomínkách míjet. Já si teď hned vybavuji tři případy, kdy tomu tak bylo.

První ochutnávku, kterou mám spojenu s rovnoběžkou, kde se nacházejí vinice daného vinařství, jsem zažil s vínem z vinařství Vinselekt Michlovský. Produkují tam totiž vína v řadě „Latitude 49“, přičemž používají právě vinné hrozny pocházející od 49. rovnoběžky, přičemž jak klimatické podmínky, tak různorodost daného terroir dávají vínům této řady specifický charakter. Marketingově vinařství uvádí, že toto území patří k těm nejsevernějším, kde se ještě pěstuje vinná réva. My víme, že tomu je podobně i jinde u nás, kde pěstování vinné révy ovlivňují atlantické větry a vnitrozemské klima. Když už se tak máme čím chlubit, tak naše vína mají možná výraznější aromatiku s potřebnými kyselinkami a kořenitostí.

Je to už pár let, co jsem víno z řady Latitude 49 ochutnával. Bylo to před deseti lety v reprezentační prodejně vinařství v Praze a jednalo se o Cuvée Chardonnay – Semillon, z ročníku 2008. Moc mě tenkrát nezaujalo, obě sympatické odrůdy už byly zjevně za svým zenitem, angreštové či tropické tóny byly přehlušeny projevem stařiny. Někdy se to prostě nepovede…


Podruhé jsem se setkal s faktem, že se vinařství snažilo dostat do povědomí milovníků vín právě územím, odkud pocházejí jejich hrozny, během mé zahraniční mise v Dušanbe. Z toho mála, co se dalo v obchodech sehnat, jsem si vybral červené víno z ruského vinařství Fanagoria Estate Winery. Jejich vinice se nacházejí na poloostrově Taman mezi Černým a Azovským mořem v Krasnodarském regionu. 

V současné době se jedná o soukromou společnost, největší vinařství v oblasti, s produkcí více než dvacet milionů litrů vína. Na etiketách stále zdůrazňuje, že jejich vinice leží na obou stranách čtyřicáté páté rovnoběžky, což je srovnatelné se stejnou zeměpisnou šířkou, která protíná mimo jiné Bordeaux, Piemont či Oregon. 

Já jsem ochutnával víno z vinařství Fanagoria v řadě pro prémiová vína nazvanou Cru Lermont. Byla pojmenovaná na počest Michaila Lermontova, velkého ruského básníka, který se v této oblasti působil jako důstojník ruské armády během svého působení na Kavkaze. Vína z této kolekce jsou vyráběna z ručně sbíraných hroznů z vybraných viničních tratí. Zpracovávají se jak klasické evropské odrůdy vypěstované z francouzských sazenic, tak i místní kavkazská autochtonní réva.

Tehdy v roce 2015 jsem ochutnal víno odrůdy Pinot Noir, z ročníku 2012, které zrálo v dubových sudech. Klasické odrůdové víno světle cihlové barvy téměř s nazlátlým okrajem. Ve vůni a chuti připomínalo černé třešně, ostružiny a švestky.  Vinařství se pokoušelo být světové, trochu mě však víno zklamalo druhý den, kdy evidentně ztrácelo dech. Přesto ho hodnotím velmi dobře, i když mezi slepými je jednooký králem. Však to znáte…


Poslední víno, snažící být nápadité tím, že se odlišuje něčím od ostatních, byl vzorek bulharského vína, který jsme si před nedávnem otevřeli doma. Šlo o Kotta 299 z vinařství Lovico Lozari, což bylo původně nejstarší vinařské družstvo v Bulharsku. Skupina Lovico je v současnosti jedním z největších výrobců a vývozců vína v Bulharsku s roční produkcí přesahující pět milionů litrů. Pamatujete, co jsem psal o ruském vinařství Fanagoria? Zkrátka proti tomu, co se děje v Rusku, budeme my ostatní vždy jen troškaři…

Kde byste vinařství Lovico Lozari měli hledat? Nachází se v severní vinařské oblasti Bulharska v Podunajské nížině. Název vína, které jsem ochutnával pochází z kóty 299 metrů nad mořem, které dosahují vinice na Suhindolském vrchu. Veškerá vína z této řady vín zrají minimálně 6 měsíců v dubových sudech, díky čemuž dochází k ideálnímu změkčení jejich drsného charakteru. 

Já jsem ochutnal víno z odrůdy Gamza, mělo hezkou tmavě červenou barvu, ve vůni jsem cítil aroma třešní a ostružin, v chuti byly výrazné třísloviny. To vše však mělo jeden zásadní problém. Kromě toho, jak mělo chutnat, z něho ještě navíc lezly octové tóny. Do vína se dostaly v procesu výroby nežádoucí těkavé látky, patrně zvýšenou oxidací s nechtěným přístupem bakterií. Zamrzí, když se chce vinařství pochlubit svým vínem v zahraničí, ale zkrátka stane se…

Na závěr vás nechci ochudit o to, co je to vlastně odrůda Gamza. Pochází z Maďarska, kde ji nazývají Kadarka. Už jste doma? Ano, tato odrůda je významnou součástí maďarského červeného cuvée Býčí krev z Egeru, byť je zde v poslední době vytlačována více pěstovanými odrůdami Kékfrankos a Portugal. Pravděpodobně byste na tuto odrůdu narazili pod různými názvy i v dalších východoevropských zemích, tam mě jejich objevování teprve čeká.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat