Pravidelní čtenáři

čtvrtek 3. prosince 2020

Velká červená slípka od Hrabala

Letošní rok nám milovníkům vína moc nepřál. Ne, že by se neurodilo, ani si nemohu stěžovat, že bych neochutnal pár skvělých vín, ale oproti jiným rokům jsem prakticky nevyrazil za víny přímo do vinařství. Když to tak rekapituluji, tak jsem to zvládl v podstatě jen třikrát, a to nedávná prakticky drive-in návštěva vinařství Wilomenna Pod Chlumem, v červnu otevřené sklepy v Poddvorově a v březnu prodloužený víkend ve Velkých Bílovicích.

Jihomoravské město Velké Bílovice patřící do velkopavlovické vinařské podoblasti je největší vinařskou obcí v České republice. Těším se na ně, kdykoliv minu na dálnici D2 odbočku na Hustopeče a mířím hned na tu další, kdo se stále nechytá, tak ho najdete zhruba na půl cesty mezi Velkými Pavlovicemi a Čejkovicemi. To, že je ve Velkých Bílovicích hodně vinařů, by v zásadě ještě moc neznamenalo, ale ono je tam hodně dobrých vinařů… Však už jsem tu i o mnohých psal, na vzpomínání na ochutnaná vína dalších se ještě chystám.

Co však stojí za zmínku, je skutečnost, že největší vinařská obec nemá dosud své vlastní zatřídění vín do VOC. To jim nechybí? Nechybí… Ačkoliv místní vinaři nešli stejnou cestou jako v případě třinácti jiných, určitou obdobu označení svých výjimečných vín si vytvořili. Tak schválně, kontrolní otázka… Už jste narazili na vlajkovou loď zhruba deseti místních špičkových vinařství? Už jste ochutnali jejich Velkou bílou slípku nebo Velkou červenou slípku? Právě pod tímto označením jsou nabízena už od roku 2015 ta nejlepší cuvée, vyrobená z velkobílovických ručně sklízených hroznů za přesně stanovených podmínek.


Nejprve jsem se zajímal, kde se vzal název tohoto exkluzivního cuvée. Asi už nikdo přesně neřekne, proč je hovorová výslovnost této domácí drůbeže ve Velkých Bílovicích odlišná než všude kolem v okolí. Říkají ji totiž „slípka“, zatímco jinde „slépka“ či „slepice“. A tak si tím prošli i všichni místní vinaři, když byli ještě dětmi. Kdekoliv se objevili, volali na ně přespolní slípáci… Pochopitelně to často skončilo i souboji mezi kluky, ale čím byli starší, tím pochopili, že se za své jméno stydět nemusí, vždyť něco je u nich přece jen lepší. Jasně, víno… Když se pak ustavil spolek čtyřiapadesáti místních vinařů, tak nějak to vyplynulo. Do znaku si dali právě slípku. 

A proč zrovna dvě cuvée? Na začátku bylo rozhodnutí vybrat ty nejlepší odrůdy, které by dělaly čest Velkým Bílovicím, terroiru jejich vinic, umění místních vinařů. Jenže které odrůdy vybrat, když se tu daří prakticky všem? Shodnout se na jedné či dvou odrůdách bylo prakticky nemožné. Takže bylo pro vinaře jednodušší domluvit se na společném cuvée, které by co nejlépe prezentovalo velkobílovický terroir.

Velkou červenou slípku charakterizují Frankovka, Zweigeltrebe a Rulandské modré, vždy nejméně dvě odrůdy v cuvée, přičemž podíl Pinot Noir nesmí překročit třicet procent, aby svou dominantní chutí ve víně nepřevládl. Cuvée je zatříděné jako moravské zemské víno, suché bez doslazování, s minimálním alkoholem 13,0 %. Musí se školit v sudech do 600 litrů nejvýše deset let starých. Před uvedením na trh pak musí ještě šest měsíců zrát v lahvi. Spolek vinařů pak vždy první týden v září provádí zatřídění Velké Slípky, poté musí být víno nalahvováno pod korkem v jedné celé šarži. 

Poprvé jsem ve skleničce Velkou červenou slípku ochutnal před třemi lety na degustaci vín, která prezentoval David Mádl. Byl to úžasný zážitek, krásně udělané cuvée, které jsem si pro sebe zařadil mezi nejlepší moravská červená. Začal jsem se více zajímat, kdo všechno je nabízí, a vždy, když se naskytla příležitost, tak jsem si Velkou červenou slípku odnesl do svého archivu. Jenže… Stala se typicky víny pro zvláštní příležitost, takže leží od té doby v mé vinotéce a čekají na svůj den.

A ten právě nastal. Slavil jsem narozeniny a když jsem si vybíral víno, které by mi udělalo radost, přišla volba na Velkou červenou slípku od Hrabala. Těšil jsem se na ní, mám toto vinařství spojené právě s dobrými červenými víny, takže hurá do něj… Nezklamalo, cuvée bylo složeno ze 70% Zweigeltrebe a ze 30% Frankovka. Tentokrát na Rulandské modré tedy nedošlo. Vůně a chuť byla typická po daných odrůdách, patrné tóny vyzrálého červeného ovoce, čokolády a koření, celkový dojem povznášely i vypálené dubové sudy. Možná bych ho zařadil mezi méně strukturovaná vína, spíš na večerní domácí ochutnávky. Nenalezl jsem v něm sametovost drahých vín, spíše z něho lezla výraznější kyselinka, na pozadí potlačené taniny. Až budu příště honit slípku po velkobílovickém dvorku, pohlídám si, aby měla krapet Pinot Noir…

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat