Pravidelní čtenáři

pondělí 16. srpna 2021

Vinařství Kern

To snad musí napadnout každého. Když jsem si rezervoval jedno místo na podvečerní degustaci a viděl jsem v nabídkovém listě mezi víny odrůdu Kerner, říkal jsem si, bez tohoto vína by mi něco u Kernů chybělo. A když pak vinař David Kern řekl to samé, že když se po skončení školy vydal na zkušenou do několika německých vinařství, ryzlinkovou odrůdu Kerner si tam vyhlédl právě pro podobnost se svým jménem. 

Teď jen, zda mu tato odrůda pomáhá propagovat vinařství, nebo spíš komplikuje život moravského vinaře. Kerner je německým křížencem Ryzlinku rýnského s modrou odrůdou Trolínské, pocházející z Jižního Tyrolska. Je oblíbená pro dřívější dozrávání, většinou se sklízí tak dva týdny před rýňákem. Pravidelně i v horších ročnících poskytuje přívlastková vína až do výběru z hroznů, která jsou charakteristická svou svěžestí až říznou kyselinkou, harmonizující s obsahem zbytkových cukrů.

Kerner má aromatický, květinově ovocitý charakter a jemně nahořklý závěr. Kdo hledá, ve vůni a chuti najde muškát, rybíz, tmavý med, máslové tóny či kořenitost. Možná má v našich krajích trochu smůlu. Soupeří totiž s jiným novošlechtěncem, odrůdou Hibernal, a spíš prohrává. A na závěr poznámka od vinaře… Při kvašení velice hezky voní, pak však z ničeho nic přestane, až to všechny vystraší, aby se nakonec aromatika znovu vrátila. Což o to, ostudu neudělalo, ale našel jsem si na degustaci jiné favority.


Z bílých vín to byl hlavně Ryzlink vlašský. Dunajovské kopce, stejně tak jako navazující Pálava s vápencovým podložím jsou této odrůdě zaslíbené. Absolvovali jsme jakýsi souboj dvou vzorků vlašáku. Začali jsme mlaďoučkým ze sklizně roku 2020 v pozdním sběru, zrajícím v nerezu s charakteristickou chutí limetek. Vinař nás zasvětil do alchymie blendování hroznů z různých částí vinice odlišujících se stářím, jednak pocházely ze čtyřicetiletých keřů a jednak z desetiletých. Na úvod hodně pěkné víno.

Pak jsme však postoupili do vyšší ligy. Druhý vlašák z ročníku 2017 ve výběru z hroznů zrál dvanáct měsíců ve velkém 900 litrovém sudu ze slavonského dubu a na jemných kvasnicích. Už tam nebylo tolik citrusových tónů, spíš kandované ovoce a pochopitelně štych dubového dřeva, byť zdaleka ne tolik, co by vínu věnoval klasický vypalovaný barikový sud. Za mě každopádně vrchol večera…

Abych neopominul. V názvu měl tento Ryzlink vlašský podtitul Bratio, čímž ve vinařství označují svá nejlepší vína. Zpravidla je školí v sudech a využívají spontánního kvašení bez ochlazování. Uvedený výraz je odvozen z původního německého názvu obce Březí, čímž se Kernovi tedy odkazují nazpět k původním tradicím.

Červená vína byla na ochutnávce spíš do počtu. Vedle rulandského modrého a Dornfeldera vyrukoval David Kern s Merlotem. O moravských merlotech píšu v poslední době poměrně často, opravdu se jim tu daří. Ani Merlot z nižších poloh Liščího vrchu, ročník 2018 ve výběru z hroznů, ostudu neudělal. Představilo se nám plné víno, tóny višní v čokoládě podpořených dubovým sudem, kterým prošlo před scelením padesát procent vína. Obvykle jsou na sudech 12 až 30 měsíců, poté ještě nějaký čas zrají v lahvích.

Pokud jsem se zmiňoval o Kerneru, že se mu tu daří i ve slabších ročnících, modré odrůdy mají na Dunajovských kopcích smůlu. Jak řekl David Kern, co hrozny nedosáhnou do svatého Václava, to už poté nedoženou. Pak nezbude, než zapomenout na lahvování červených vín a prodávat je do vinoték jako sudovku. Ještě, že se vína v roce 2018 povedla, odnesl jsem si z ochutnávky jednu lahev Merlota domů, rád se k němu ještě v klidu vrátím.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat